Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kryptorchismus u psů

27. 4. 2011

 

Pokud nemá pes v šourku normálně vyvinutá varlata, případně jedno či obě varlata chybí, jde o vylučující vadu. Takový pes nemůže být vybrán do chovu, bonitován a použit v reprodukci.

 

O co vlastně jde a jak se v tom vyznat?

            Samčí embryo má varlata v dutině břišní, kde jsou vyvíjena během nitroděložního života někde poblíž ledvin. Krátce před porodem nebo po porodu sestupují varlata do šourku tříselným kanálem. U psů sestupují do stáří štěněte přibližně 10 týdnů. V době odběru štěněte od chovatele tedy psi nemusí mít žádné varle sestouplé do šourku. Později, ve stáří asi 10 týdnů až 3 měsíce, nesestouplé varle / varlata již bývají problém.

            Uložení varlat v šourku je velmi důležité pro zdárný vývoj vývoj spermií a zajištění normální plodnosti psa. Spermie potřebují ke svému vývoji, spermatogenezi, o několik stupňů nižší teplotu, než je teplota těla. V nesestouplých varlatech, která jsou stále zahřívána na tělesnou teplotu,spermatogeneze neprobíhá normálně, a proto jsou takoví samci neplodní. Pokud je sestouplé v šourku jen jedno varle, v něm může spermatogeneze proběhnout, a takový samec je, do určitého stupně nebo úplně plodný.

            Nemá-li pes v šourku jedno nebo obě varlata, ale má je někde v tříselném kanálu nebo v dutině břišní, pouze nejsou sestouplá do šourku, pak se tento nenormální stav nazývá kryptorchismus, který označujeme buď jako oboustranný (bilaterální), nemá-li pes v šourku žádné varle (obě zůstala nesestouplá), nebo jako jednostranný (unilaterální), má-li pes v šourku jen jedno varle a druhé je, existuje, někde v tříselném kanále nebo uvnitř dutiny břišní. To, že varle (varlata) existují, tedy je pes má, ale nejsou úplně sestouplá v šourku, je velmi důležité pro objasnění jiného stavu, kdy pes jedno nebo dvě varlata nemá sestouplá v šourku a na rozdíl od toho, co jsme si popsali, je vůbec nemá. Stav, kdy má pes v šourku sestouplé  jen jedno varle a druhé vůbec nemá, se nazývá monorchismus (monorchia). Nemá-li pes žádné varle ani v šourku, ani nikde v dutině břišní, tento stav se nazývá anorchismus (anorchia).Jak monorchismus, tak také anorchismus jsou u psů vzácnými případy. Je to snad i proto, že když prostě pes nemá obě normálně vyvinutá varlata úplně sestouplá v šourku, tak se z reprodukce vyřadí a nepátrá se dále po tom, jsou-li uvízlá někde v dutině břišní nebo chybí-li úplně.

            Ale pozor! Nesestoupí-li varle nebo varlata štěněti do šourku, majitelé používají různé masáže dutiny břišní, tříselné krajiny či hormonální léčbu k tomu, aby tento stav napravili. Toto je důležité pro postiženého psa, protože nesestouplé varle/varlata mohou působit určité zdravotní komplikace. Minimálně jde o nežádoucí tlak v tříslech psa, ale může se objevit i nádorové bujení nesestouplého varlete a podobně. Z hlediska genetického a chovatelského by měl být tento zákrok zapsán do průkazu původu a takový pes by se nesměl v reprodukci nikdy uplatnit. Defekt je považován za genetický již mnoho let. Vyskytuje se častěji v některých liniích, rodinách nebo po nějakém psovi častěji než ve zbytku populace. Defekt se považuje za recesivní, někteří pozorovatelé uvádějí, že jde o autozomální, recesivní genetickou kontrolu a nevylučuje se ani polygenní působení.

 

Kryptorchismus je znám u všech savců včetně člověka. Různé údaje udávají různý výskyt kryptorchismu, jako např.:

člověk             0,30 %

skot                0,05 %

kůň                 1,80 %

prase              3,20 %

pes                 0,40 %

kočka             0,70 %

Kryptorchismus je rovněž znám u ovcí, koz a dalších zvířat.

 

     I u psů je výskyt kryptorchismu různý podle plemen. Například u bavorského barváře bal v roce 1938 pozorován výskyt kryptorchismu u 23,2 % psů. Po řízené selekci postižených psů byl tento výskyt snížen v roce 1951 na 4 % a v roce 1965 byl opět porovnán poněkud vyšší výskyt, 9 %.

     U německých ovčáků byl v témže roce kryptorchismus pozorován u 3,9 % psů.

     U německých krátkosrstých ohařů byl v Německu v roce 1984 kryptorchismus pozorován u 0,92 % psů.

     U českých fousků se pohybuje výskyt kryptorchismu v posledních letech u nás 1% postižených psů.

   Poměrně vysoký výskyt kryptorchismu je zaznamenán u boxerů, až 9 %. U tohoto plemene bylo provedeno podrobnější pozorování i v závislosti na počtu štěňat ve vrhu, kde byly zahrnuty jen takové vrhy, u kterých byly prokázáni oba rodiče jako nositelé vlohy.

   Jen 25 procent normálních psů v jednoplodém vrhu dokazuje, že jeden pes ve vrhu, pokud v něm další ani mrtvě narozené stěně, je častěji defektní než u vrhů více plodých (Willis and Cupe, 1978).

            Nedávno jsem hovořil o chovatelských záležitostech s jedním kolegou rozhodčím z Anglie. Diskutovali jsme i otázky kolem kryptorchismu. Jiné chovatelské předpisy v Anglii než jsou u nás a v dalších zemích FCI umožňují odlišné chovatelské praktiky a v konečném výsledku mají i odlišné důsledky. Sdělil mi, že v Anglii je chovatelská volnost, a že je tedy na chovateli, jaký cíl sleduje a čemu dává přednost. To vše je dovoleno. K zapsání štěňat do plemenné knihy KC stačí, aby měli oba rodiče uznané průkazy původu jako doklady o čistokrevnosti. Tak se stalo, že jeden chovatel anglických kokršpanělů použil v chovu jako krycího psa unilaterálního kryptorchida, jinak velmi typického a exteriérově dokonalého jedince. Na výstavě tento pes nikdy nebyl, protože by byl, zcela v duchu platných předpisů i v Anglii vyloučen. Tento pes, podle sdělení uvedeného kolegy, však dal několik vynikajích fen, které získaly z exteriéru ty nejvyšší anglické tituly. Dotázal jsem se, jak na tom byli synové tohoto psa. Odpověděl, že to nikdo v Anglii neví a je jim to lhostejné. Informace o odchovech si vyměňuje jen několik málo kamarádů - chovatelů a jinak ostatním, i členům klubu, tyto údaje nejsou dostupné. Při koupi štěněte si kupující nemůže prohlédnout matku ani sourozence, ale většinou chovatel jen nabídne při osobním odběru tohoto jedince, kterého kupujícímu vybral. Namítal jsem, že to není dobrý systém, zejména z hlediska kvality populace plemene. Na to mi bylo sděleno, že to je chápání kontinentálního Evropana. On sám je strašně rád, že nežije v žádné zemi kontinentální Evropy. A pak si kupte štěně z Anglie a čekejte po něm to nejlepší! Ale na druhé straně nejsou všichni chovatelé stejní.

 

Kryptorchismus je defekt

            Bilaterální kryptorchidi jsou neplodní, takže jsou z další reprodukce automaticky vyřazení. Unilaterální kryptorchidi však mají poněkud menší libido, mají menší objem ejakulátu, mají řidší sperma, ale jsou plodní. Počet potomků ve vrhu je rovněž menší. Při sledování  většího počtu vrhů dosahoval počet narozených štěňat ve vrhu 69 % průměru normálních zdravích psů. Jak již bylo uvedeno, unilaterální kryptorchidi mají větší výskyt rakoviny nesestouplé varle, a pak je i jejich období plodnosti výrazně kratší.

            Z praktického chovatelského hlediska, které bylo podrobněji sledováno u boxerů, je velmi významné si uvědomit, že při výskytu 9 % kryptorchidů je v populaci přibližně 42 % nositelů vlohy. Zde je třeba mít na zřeteli, že kryptorchismus je kontrolován autozomální recesivní alelou, vyskytuje se jen u psů, ale i feny jsou nositelkami vlohy. A je-li kryptorchismus kontrolován více než jedním genem, pak je situace ještě horší. Vždy, kdy se počet takto defektních psů začnou populaci zvyšovat, je třeba provést důkladnou analýzu a nositele vlohy z populace vyřadit, i když jsou to zdraví psi. I v populaci německých ovčáků v Německu jsou známé podobné případy tolerance nositelů vlohy po omezenou dobu jen proto, že to byli exteriérově i pracovně výborní psi, velmi intenzivně využívaní v chovu. Jakmile se zjistil vyšší výskyt kryptorchidů u jejich synů, postupně se nejen z chovu, ale i z populace vytratili i s jejich zdravým potomstvem.

Ještě nebezpečnější jsou jedinci, u kterých byla použita speciální masáž či hormonální injekce k tomu, aby sestoupilo varle, které uvízlo ve tříselném kanálu. Pokud zůstalo toto varle v dutině břišní, žádná masáž, ani hormonální léčba psovi nepomůže.  Ovšem, takto ošetřený jedinec je ,,úspěšně" nositelem vlohy jako unilaterální kryptorchid a jako takový dává defektní potomstvo. Často takový pes nejen ohrozí celou populaci plemene, ale výrazně sníží zájem o jeho chov u dalších budoucích chovatelů a majitelů. Ani utajení tohoto stavu příliš mnoho nepomůže. Svědčí to jen o špatném charakteru toho, kdo takový zákrok utajil a nechal psa zařadit do reprodukce. A těmto chovatelům na dobré chovatelské pověsti příliš mnoho nezáleží.                                                                                                                     

/časopis Svět psů 1/2004/